Máte dědit, ale máte dluhy a jste v exekuci?

Máte přijmout dědictví, ale jste v exekuci. Může vám exekutor dědictví zabavit ? Ano může! Pokud zdědíte nemovitý ale i movitý majetek, věci vám exekučně zabaví a pro úhradu pohledávek vůči věřitelům, vaše věci rozprodá. Dluh uhradí i ze zděděných peněz.
Člověk má samozřejmě právo dědictví odmítnout, ale v tomto případě to nepomůže. Exekutor s počinem rozhodně souhlasit nebude a proti vašemu rozhodnutí podá odvolání. Následně se pak můžete odvolat nejpozději do 3 let, ale vše může být pojato jako úmysl zkrátit věřitele.

Pokud budete dědit dům nebo byt, bude exekučně zabaven, jestliže bude váš dluh vyšší než 30 000 Kč. V případě, že zdědíte jen nějakou část bude exekutor nakládat s onou částí. Samozřejmě exekutor nemůže sáhnout na majetek ostatních dědiců. Ovšem to neznamená, že s částí domu, která je vaše, nebude zacházet v rukavičkách.

Jedna z cest  je tzv. dohoda o vypořádání dědictví. Může to zachránit zděděný majetek a zároveň uspokojit exekutora a samotného věřitele. Musíte ale počítat s tím, že pokud dědictví svou hodnotou nepřevýší váš dluh, nezbude vám vůbec nic.
Princip spočívá v tom, že podíl na zděděném domě nebo bytě přenecháte dalšímu dědici např. sestře nebo bratrovi, s tím ale, že vás budou muset vyplatit. Toto lze učinit jen oficiální cestou a to písemnou dohodou o vypořádání dědictví, kterou musí schválit soud.
Exekutor v tomto případě nemůže majetek zabavit a rozprodat. Ale vy mu naopak budete muset přenechat peníze, které jste výměnou podílu dědictví získali.
Tento postup musí být, ale uskutečněn ještě před samotnou exekucí. Jinak by se tento akt mohl brát jako neplatný, a dokonce i ilegální.

Nejlepší cesta je samozřejmě jednorázově vyplatit exekuci. Po doplacení pohledávky exekutora, můžete bez problémů dědit a nikdo vám nic nevezme. Bohužel se toto řešení nabízí jen pokud máte např. ochotného příbuzného. Dlužník by potom mohl převzít dědictví a svůj dluh splácet své rodině.

Potřebujete poradit? Neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám pomůžeme.

autor:Daniel Procházka

Sdílet: